3. 3. 2013 jsme ve Vidnavě při mši svaté zahájili výstavu Matky Vojtěchy

Třetí neděle postní byla pro nás ve Vidnavě výjimečná. Kytičkou jsme mezi námi přivítali řeholní sestry boromejky - generální představenou Matku Bohuslavu, S.M. Clemens, S.M. Gaudentii, S.M. Brigitu, S.M. Ivu a S.M. Alenu, které přijely zahájit vernisáž „Matka Vojtěcha-služebnice Boží- statečný svědek víry“. Slavnostní děkovnou mši svatou při příležitosti 25. výročí od úmrtí služebnice Boží Matky Vojtěchy Hasmandové v 9:30 hod. celebroval v kostele sv. Kateřiny otec děkan P. Mgr. Miroslav Kadlec. Pozvání přijala také starostka města Vidnava paní Mgr. Eva Pavličíková.

Generální představená Matka Bohuslava a S.M. Alena nám předaly svědectví o milosrdné sestře Vojtěše, která odpověděla na Boží hlas už ve svých třinácti letech. Stala se učitelkou, ošetřovatelkou a její životní heslo bylo „Věrná až k smrti“. Poskytla azyl knězi, kterého policie minula při likvidaci mužských klášterů, spolu s ním pak byla zatčena.  Za čin velezrady byla jako „vatikánská špionka" odsouzena k osmi letům vězení. I v těchto podmínkách byla naplněna láskou ke všem bližním a pevnou důvěru v Boží milosrdenství dosvědčovala statečnou vírou a odpouštěním pronásledovatelům. Sestry boromejky nám sdělily několik duchovních myšlenek, které Matka Vojtěcha psala z vězení. K některým dopisům se sestry dostaly až po otevření vězeňského archivu. V květnu 1960 byla Matka Vojtěcha díky amnestii i s ostatními sestrami propuštěna. Vyznačovala se neobyčejnou věrností v řeholních zásadách, radostnou zbožností a odvážnou prací pro nová, Bohu zasvěcená povolání. Poslední tři měsíce života přinášela Bohu jako láskyplnou oběť svůj těžký zdravotní stav, když prožívala konečné stadium, způsobené zhoubným nádorem na plicích. Trpěla mnoho – s velkým klidem a oddaným: „ANO". Tak, „věrná až k smrti", odevzdala 21. ledna 1988 uprostřed sesterského společenství ve Znojmě-Hradišti svou šlechetnou duši Pánu. Beatifikační proces služebnice Boží Matky Vojtěchy začal za osm let po její smrti v listopadu 1996. 

Celá mše svatá se nesla v duchu postního prožívání, ztišení a uvědomění si, že i my můžeme žít svatě jako Matka Vojtěcha. Otec děkan zdůraznil, že každý z nás může nabídnout svou pomoc bližnímu a být tak posilou i oporou pro druhé. 

Po mši svaté jsme popřáli otci děkanovi k svátku s poděkováním za jeho obětavou kněžskou službu v našich sedmi farnostech i v děkanátu. Zástupci z jednotlivých farností předali květiny s dárky. Sestry boromejky se k nim přidaly a také ostatní věřící vyprošovali otci Miroslavovi Boží požehnání vzájemným křížkem na čelo. 

V zadním prostoru kostela jsme si pak za přítomnosti sester boromejek prohlédli výstavu utvořenou z patnácti panelů, které zachycují život Matky Vojtěchy od roku 1914 do roku 1988. Zajímali jsme se také o jejím působení v letech 1960-1970 ve Vidnavě. Mnozí rodáci na ni dodnes rádi vzpomínají. A já mohu jen dodat, že právě v těchto letech můj děda, tehdy nevěřící ateista, maloval v klášteře ve Vidnavě pokoje. Ze dne na den zázračně skrze sošku Panny Marie, která zdobila klášterní chodbu, dostal do svého života milost víry, kterou pak předal celé naší rodině. Boromejky mu tuto sošku darovaly a my ji dodnes doma chováme v úctě, v oblibě a s vděčností se u ní modlíme každý den růžence. Vernisáž zaujala, byla pro každého z nás povzbuzením i milou vzpomínkou.  Jedna paní u výstavy řekla, že se při mši svaté cítila jako v nebi, lidé odcházeli domů naplněni a s úsměvem na tváři.  

 

A jak jsme zakončili tento významný den? Koláčky a zákusky od maminky otce Miroslava u vchodu. Také novénou, veršem i obrázkem Matky Vojtěchy, které se rozdávaly. Otec děkan pozval paní starostku a sestry boromejky do farní kanceláře na pohoštění s poděkováním za toto živé svědectví, které se dotklo každého z nás. Vždyť právě v této době, kdy prožíváme rok víry, je tolik potřebné tyto milosti vyprošovat, prohlubovat a předávat především svými skutky milosrdenství i každodenní modlitbou jako Matka Vojtěcha, která si láskou získala všechny a v myslích druhých i v nás zanechala stopu.