Služebník Boží, br. Česlav Křížala OFM, již na cestě k věčné Radosti

On sám totiž sršel neustále humorem a upřímnou radostí a nejedenkrát i o sobě mluvil s jistým někdy až nádechem ironie. To třeba tehdy, když prohlásil ve svých 84 letech: „Já nevím, co budu dělat, až budu jednou starej. Jó, když mi bylo šedesát, to jsem byl ještě mladík…!“ :-)  No, prostě takový byl a takového jsme jej znali. Kdo měl tu možnost se s ním někdy osobně setkat, zajisté mi dá za pravdu. 

A tak – i když i nás zasáhla tato smutná novina, že br. Česlav už není mezi námi a samozřejmě nám při tom ukápla nejedna slzička – tak nějak vnitřně cítíme, že on sám nechce, abychom truchlili věčně. Bratr „Semtam semtam“ (jak jej jednou nazvalo jedno společenství řeholnic, které také navštěvoval) by nyní asi řekl toto: „Moji milí, netruchlete. Váš bratr Semtam semtam už je Tam – u Pána - a raduje se s Vámi, kteří jste zde na zemi.“ 

 

A proč tedy zrovna to označení semtam semtam?! Protože to bylo na něj jak vyšité. Když jste se totiž bratra Česlava zeptali, kdy zase za Vámi přijede a on otevřel svůj pověstný poznámkami  napěchovaný, diář a začal vyjmenovávat místa, kam má v nejbližší době taky namířeno, tak s jistotou Vám oznámil, že nejdříve tak za měsíc, ne-li za dva. A když jste se jej pak zeptali, kdy bývá v M. Třebové, když to všechno tak stíhá, odpověděl: „Jó, to já nevím. To víte, sem tam jsem tam.“ A tak vznikla jeho přezdívka. Jak o něm při jeho posledním rozloučení prohlásil jeden kněz – br. Česlav byl více než bilokace (schopnost být najednou na více místech) . Vlastně do poslední chvíle sloužil. Zesnul totiž při cestě za svými terciáři v Ostravě. Na druhou stranu – je taky pravda, že Pán ví, kdy si nás povolá. A jestli br. Česlav hodně trpěl už delší dobu – měl cukrovku, zažil srdeční příhodu a další komplikace, o kterých jsme kolikrát ani nevěděli (to věděl jen on a Pán) – tak jen On věděl, kdy je Česlavův čas naplněn. A myslím, že tento náš bratr jej naplnil až po okraj. To, co br. Česlav po sobě zanechal – tu nekonečnou dávku humoru, radosti, pokoje, odvahy a síly – tak to zůstane věčné a bude se zajisté šířit dál skrze nás mladší. Bratr Česlav Ti i po smrti poradí jak. Například když si nebudeš jistý tím, co máš říct, tak popros Pána slovy br. Česlava: „Duchu svatý přijď – ale honem!“ :-) … a On přijde, věř tomu. Anebo když budeš truchlit, že toho máš někdy moc, tak věz, že br. Česlav založil a duchovně vedl na začátku své služby „pouhých“ 30 (slovy třicet!) společenství. Nyní, ve svých nedožitých 85 letech jich měl UŽ JEN devět a to po celé republice (od Č. Budějovic až po Karvinou a Frýdek Místek). Anebo naopak, když budeš mít pocit, že nemáš do čeho „píchnout“, tak věz, že ještě teď br. Česlav vyřezával ze dřeva malé křížky ve tvaru řeckého písmene tau – znak františkánů a ty s radostí rozdával. I na posledním rozloučení jich bylo k rozebrání mnoho. :-)

A taky neskuhrej, že nerozumíš jiné generaci, než je ta tvoje. Bratr Česlav rozuměl každé, protože jí dokázal naslouchat a to dnes, co si budeme namlouvat, málokdo z nás dokáže. 

 

Mohou to potvrdit ty tisíce lidí – od nejmladších po nejstarší – které navštěvoval a taky to mohou potvrdit ty stovky bratří a sester, které se 6. 5. 2013 v 10 h zúčastnily v klášterním kostele sv. Josefa v Moravské Třebové posledního rozloučení s naším milým bratrem Česlavem, stejně tak jako mi dva s manželem. Bylo to opravdu krásné společenství Božího lidu a chvílemi jsem měla pocit, jako kdyby tělo bratra Česlava neleželo v rakvi, ale postávalo a vykukovalo někde za rohem a dívalo se na nás… a – USMÍVALO SE jako sluníčko, když září na obloze…. Jeho ostatky pak byly uloženy ve společném hrobě bratří františkánů na tamním hřbitově. Bratře Česlave, nic víc se nedá dodat, než jen – DÍKY! Za Tebe, za lásku, radost, pokoj, odvahu a sílu, která nám byla dávána v notných dávkách od Pána skrze Tvou osobnost. Byl jsi prostě darem! Díky! Amen.

Petra Lednická

Zde ještě přikládám slova básně, které měl br. Česlav zapsány ve svém diáři a která uváděla smuteční oznámení o jeho odchodu na Věčnost: