Pouť ke sv. Františkovi a obřad k podávání sv. přijímání ve Vidnavě

Vyprošovali jsme si pokorné srdce po vzoru tohoto významného světce, který si vybral chudobu, službu bližnímu a díky pevné víře v Ježíše Krista se v jeho životě děly zázraky.

  „A jaká je naše víra v Ježíše Krista?“ zamýšlel se při homilii otec Miroslav, který připomněl slova Pána Ježíše k apoštolům: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře, poslechla by vás.“ „Jaká je podstata našeho života? Jsem služebníkem nebo se chci nechat jen od druhých obsluhovat?“ Naším posláním je být služebníky Ježíše Krista stejně jako sv. František, který pomáhal všem a díky jeho veliké víře mohl konat Boží zázraky. Měl přímé napojení na Boha, který je dárcem všech milostí. Pokud člověk nechce být služebníkem a nechce se obětovat, stává se z něj povaleč, který nenese žádný užitek. Víra v Boha se u takového člověka vytrácí. Otec děkan nás vyzval k modlitbě za dar větší víry pro nás všechny a za probuzení všech lidí, kteří přestávají chtít být služebníky Boží. 

Po vyznání víry nastala chvíle, kdy jeden z našich varhaníků pan Josef Kubáň předstoupil před otce děkana, který provedl obřad ke službě podávání svatého přijímání. Rozhodnutím otce biskupa bylo svěřeno bratru Josefovi zodpovědné poslání podávat v případě potřeby sv. přijímání jiným i sobě, a je-li to nutné, přinášet je také nemocným jako viatikum. Pan Kubáň odpověděl na tři otázky slovem ANO: 1) „Chceš přijmout službu podávat sv. přijímání a vykonávat ji k prospěchu církve?“ 2) „Chceš z tohoto Chleba života intenzivněji žít a připodobňovat se svým životem Kristově oběti?“ 3) „Chceš při uchovávání a podávání sv. přijímání zachovávat patřičnou pečlivost a úctu?“ Potom si pan Kubáň klekl a otec děkan mu udělil požehnání. 

U svatého přijímání schola zazpívala píseň „Zvěstuj dál Boží lásku.“ Následovalo závěrečné požehnání a u vchodu kostela každý z nás ochutnal výborný koláček.