Pozoruhodná homilie arcibiskupa Graubnera v Římě na "Ad liminum"

 (viz dále)

 Homilie arcibiskupa Jana Graubnera u příležitosti návštěvy „ad limina“, kterou pronesl v bazilice Lateránské 12.února 2014

 Milý otče kardinále, drazí bratři v biskupské a kněžské  službě, ctihodné sestry, drazí poutníci, vzácní hosté, připutovali jsme do Říma k apoštolským prahům, abychom se setkali se Svatým otcem a jeho spolupracovníky. My biskupové to děláme jako svatý Pavel, který píše Galaťanům, že po třech letech od svého obrácení šel do Jeruzaléma a pak zase po čtrnácti letech znovu, aby předložil apoštolům evangelium, jak ho káže mezi pohany, a tak se ujistil, že neběžel či neběží nadarmo. Tak přicházejí biskupové každých pět let do Říma, když dostanou pozvání. Tentokrát je to po osmi letech. Hlavním cílem naší pouti je tedy upevnění naší osobní jednoty s papežem, ale týká se to všech, ke kterým jsme byli posláni, kteří nám byli svěřeni. Ano, chceme, aby tato pouť znamenala upevnění jednoty celých našich diecézí s papežem, vzájemné ujištění, že evangelium chceme hlásat, vysvětlovat a žít správně, v jednotě s celou církví. Děkuji vám, kteří jste připutovali spolu s námi, abyste tu byli jako zástupci celých místních církví.

Současně musíme myslet na křesťany ve svobodných zemích, kde se pro lidi odmítající křesťanskou morálku a kulturu prosazuje taková svoboda, že se křesťanům nedovoluje svobodně hlásat celé evangelium. Sami jsme svědky politických rozhodování v Evropském parlamentu i některých českých zákonů, které nejen schvalují skutky prohlášené Biblí a naukou církve za těžce hříšné, jako například potraty, rozvody a homosexuální praxi, či dokonce zásadního rozbití pojmu rodiny, kterou tvoří otec, matka a děti, nebo propagace manželské nevěry a volného sexu v televizní kultuře. Takové představy se vnucují i našim dětem ve školách a hlásání křesťanských hodnot se označuje za netoleranci. Církev je soucitná a milosrdná k slabým a hříšným, kteří touží po nápravě, ale to neznamená, že může měnit Boží přikázání. Křesťané jsou dnes ve skutečnosti ojedinělými hlasateli hodnot, na nichž stojí naše kultura a také budoucnost našich národů, proto bývají nespravedlivě napadáni jako nemravní, ať už jde o napadání církve v Česku jako hamižné, která hledá jen majetek, nebo v posledních dnech ze strany OSN očerňovaný Svatý stolec, jako by kryl pedofilii a jiné zločiny kněží, a to jen kvůli tomu, že neschvaluje potraty a homosexualitu. Ti, kteří duchovně oslepli, hlásají a šíří kulturu smrti, by měli být otevřeně označováni za velezrádce svých národů.  Nebrojím proti nikomu, ale připomínám povolání křesťanů, úkol pro každého z nás: křičet evangelium do světa svým životem, budovat Boží království a zůstat věrný Kristu jak osobním životem podle Božích představ, tak prosazováním křesťanských hodnot ve veřejném životě.Rád bych na tomto místě vyjádřil svou hlubokou úctu a vděčnost všem křesťanským rodinám, které mají odvahu žít jinak než podle příkladu světa, které staví své vztahy na Boží lásce, které odvážně přijímají větší počet dětí a dobře je vychovávají, i když to vyžaduje velké oběti a skromnost. Takové rodiny jsou skutečným přínosem pro budoucnost církve i národa, jsou příkladem pro ty zvenčí, kteří neměli možnost poznat krásu zdravé rodiny.Rád bych zde vyjádřil své uznání také všem, kteří se snaží zapojit do veřejného života a ve velmi těžkých podmínkách zachovat osobní věrnost Kristu a církvi a zároveň do politiky, ekonomiky i do vzdělávání a výchovy či do sdělovacích prostředků a kultury vnášet křesťanské hodnoty.
V evangeliu nás dnes Pán Ježíš vyzval, abychom si nenechávali poklad víry sobecky pro sebe, ale abychom získali pro evangelium všechny národy. My asi ten český. To není malý úkol. Prakticky to znamená, aby nám nebyl lhostejný žádný člověk v našem okolí, abychom každému z nich vyprošovali milost víry a současně mu při plném respektování jeho svobody nabízeli plody života z víry a také možnost osobního setkání s živým Bohem v nás či v našem společenství. Nebojme se! Těm, kteří se o to snaží, Ježíš slíbil, že bude s nimi. I v prvním čtení jsme slyšeli ujištění, že Hospodin sám bude hledat ztracené, zpět přivede rozptýlené, obváže zraněné, posílí slabé, bude střežit tučné a silné, že je bude pást svědomitě. Nejde tedy o naše lidské dílo, ale o velké dílo Boží, na němž se smíme a máme podílet.
Jako tato bazilika byla po každém zničení znovu obnovena, tak se obnoví i církev u nás a zazáří v ještě větší kráse než dřív, když přijmeme dnešní výzvu k apoštolátu. Věřme tomu a mějme odvahu splnit, co od nás Pán žádá. Je to mimořádná příležitost podílet se na Božím díle. A buďme jistí, jemu patří konečné vítězství a my máme šanci být na jeho straně.