I farnosti otce Miroslava vyprošují otci biskupovi brzké uzdravení

Otec biskup Mons. František Václav Lobkowicz podstoupil ve čtvrtek 17. 12. 2015 chirurgickou operaci, která bude vyžadovat několik týdnů rekonvalescence. Otec děkan ve svých farnostech v sobotu 19.12. a v neděli 20.12.2015 hovořil o smyslu a významu nemoci v lidském životě. Použil k tomu slovo otce biskupa k nemocným a slovo biskupského vikáře pro pastoraci V. Zatloukala.

Milí přátelé – skoro se mě chce říci milí spolubratři a spolusestry v nemocech, opět prožíváme dobu adventní, která je dobou velké naděje, neboť se blíží narození toho, kterého předpovídali proroci a který se narodil z Marie Panny, aby tento hříšný a nemocný svět vykoupil a zachránil. My jsme uvěřili, že Ježíš narozený v Betlémě je onen slíbený Mesiáš. Vždyť právě v něm se projevuje ono nekonečné milosrdenství našeho Boha. Je úžasné si uvědomit, že vlastně v okamžiku prvotního hříchu Bůh dává naději: položím nepřátelství mezi tebe (tedy hadem,  symbolem zla, ďábla) a ženu. Ty se budeš snažit zranit patu jejího potomstva, ale ono ti rozdrtí hlavu. Důvodem k naší naději je tedy od počátku veliké Boží milosrdenství, které se projevuje ve všech dobách lidské existence. Moc Vám přeji, aby se Svatý rok Milosrdenství, který začal 8. prosince o slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie, i pro Vás všechny stal prožíváním naděje a milosrdenství. Věřte, že otevření se těmto hodnotám vnáší i do srdcí nemocných velký pokoj a vnitřní vyrovnanost. Vždyť naše naděje nenechá dojít hanby, jak píše svatý Pavel. A všichni víme, že naplnění této naděje bude okamžik setkání s nekonečně milosrdným Otcem, který nám ve své lásce chce odpustit každý náš hřích. Mějme tedy srdce otevřená a buďme plní očekávání. Jakýsi trénink pro toto setkání mohou být třeba i ty malé jesličky, které máte někde blízko svého lůžka. S láskou a vděčností pohleďme na děťátko, položené v jeslích. Je to Mesiáš.  

 

Hodně síly a trpělivosti a Boží požehnání Vám přeje +František V. Lobkowicz

Když jsem v předvečer zahájení Svatého roku milosrdenství jel do bohumínské nemocnice za jednou ze svých farnic, která je hospitalizována s těžkou nemocí, přemýšlel jsem, co jí vlastně mohu říci. Znali jsme se málo, protože nepatří mezi pravidelně praktikující a o její nemoci jsem dozvěděl od její dcery, která na mě měla kontakt z doby přípravy na manželství. Ale to, co jsem prožil, bylo velkým povzbuzením, o kterém chci vydat svědectví. Upřímná zpověď, zbožné přijetí svátosti pomazání nemocných a jako vrchol příchod Ježíše v Eucharistii do srdce člověka, který se Kristu samotnému podobá v kříži, to byl silný okamžik doteku Božího milosrdenství. Víra, s jakou ona paní poté držela růženec, který jsem jí dal, mi až vehnala slzy do očí. Ona se setkala ve své bolesti s Ježíšem, který je tváří Božího milosrdenství. A já chci chválit Boha, že jsem se mohl stát svědkem a prostředníkem tohoto okamžiku.

P. Vít Zatloukal