Papež František po návratu z Krakova: "V Polsku jsem našel dobrotu a krásu"

Řím - Během letu z Krakova zpět do Říma se papež František již tradičně sešel na palubě letadla s novináři, aby odpověděl na dotazy nejen o dojmech z návštěvy Polska a z oslav Světového dne mládeže. Dostalo se například i na papežovy reakce ohledně dění v Turecku, hovořilo se o kauze kardinála Pella či vzrůstajícímu terorismu a násilí. František nezapomněl poděkovat také odcházejícímu F. Lombardimu za jeho služby na Tiskovém středisku Svatého stolce. Průběh celé tiskové konference přinášíme v plném znění z radiovaticana.cz.

Svatý otče, ihned po příjezdu do Polska jste ve své první promluvě na Wavelu řekl, že rád začínáte s poznáváním evropského středovýchodu právě od Polska. Jménem svého národa bych se vás chtěla zeptat, jak jste v těchto pěti dnech Polsko vnímal a jak na vás zapůsobilo?

Papež František: „Bylo to Polsko poněkud zvláštní, protože ještě jednou prožívalo invazi, ale tentokrát mladých lidí. Krakov na mne zapůsobil krásným dojmem, Poláci byli velmi nadšení. Onoho večera, kdy pršelo, stáli podél ulic nejenom mladí lidé, ale také stařenky...Vnímal jsem dobrotu, ušlechtilost. Poznal jsem Poláky, když jsem byl dítě – po válce mnozí přišli na tatínkovo pracoviště. Byli to dobří lidé a to se mi vrylo do srdce. Tuto vaši dobrotu jsem zde opět našel. A také krásu...Děkuji!“

Také s další otázkou vystoupila polská publicistka: Svatý otče, ptala se zástupkyně komerční televize ‚Polsat‘, naši mladí prožívali pohnutí, když slyšeli vaše slova, která velmi dobře odpovídají jejich realitě a problémům. V promluvách jste užíval slova a výrazy z mluvy dnešní mládeže. Jak jste se na to připravoval? Jak se vám podařilo uvést tolik příkladů, blízkých jejich životu a problémům, a navíc spřízněným jazykem?

Papež František: „Rád mluvím s mladými lidmi a rád je poslouchám. Vždy mne přivedou do úzkých, protože mi řeknou něco, na co jsem nepomyslel anebo to domyslel jen způli. Líbí se mi neklidní a kreativní mladí lidé – vypůjčuji si jejich jazyk a častokrát se musím zeptat: ‚Co to znamená?‘ A oni mi to vysvětlí...Rád s nimi mluvím, protože jsou naší budoucností, a je tudíž nutné s nimi mluvit. Dialog mezi přítomností a budoucností je důležitý. Proto tolik zdůrazňuji vztah mezi mladými a starci – když ale říkám ‚starci‘, myslím tím méně i více staré, ačkoli já patřím k těm starším... Je třeba předávat svou zkušenost, aby mladí lidé vnímali minulost a dějiny, převzali je a nesli dál v odvaze přítomnosti, jak jsem jim řekl dnes večer. To je důležité, velmi důležité! Netěší mne, když slýchávám: ‚Ti dnešní mladí říkají jen hlouposti.‘ Kolik takových hloupostí slyší od nás! Mladí vysloví něco hloupého i něco dobrého, stejně jako my i všichni okolo. Naslouchejme jim ale a mluvme s nimi, protože se od nich musíme učit a oni se musí učit od nás. Tak to je, tak se píší dějiny a nastává růst bez uzavřenosti a cenzury. A tak se učím oněm výrazům.“

Korespondenta italského listu ‚La Repubblica‘, Marca Ansalda, jménem italských novinářů zajímal papežův názor na dění v Turecku: Svatosti, podle většiny mezinárodních pozorovatelů byly dva týdny po převratu v Turecku a jejich represe možná horší než sám převrat. Byly postiženy celé společenské vrstvy – vojáci, soudci, zaměstnanci veřejné správy, diplomaté a novináři. Cituji údaje turecké vlády, které mluví o více než třinácti tisících zatčených a více než padesáti tisících ‚oddálených‘ z úřadu. Je to čistka. Prezident Erdogan odmítl vnější kritiku slovy: Starejte se sami o sebe! Chtěli bychom se zeptat, proč jste dosud nevystoupil a nepromluvil? Obáváte se, že by to mohlo mít dopad na katolickou menšinu v Turecku?

Papež František: „Když jsem měl vyslovit něco, co se Turecku nelíbilo, ale o čem jsem byl přesvědčený, tak jsem to řekl, a mělo to důsledky, které znáte. Ona slova tedy zazněla, protože jsem si byl jistý. Nyní jsem ještě nepromluvil, protože na základě informací, které dostávám, tuto jistotu nemám a nevím, co se tam děje. Poslouchám informace, které mi dodává státní sekretariát, a také některé významné politické analytiky. Zabývám se tamní situací také za pomoci poradců státního sekretariátu, ale dosud v ní nemáme jasno. Je pravda, že je vždy nutné bránit zlu, které by se mohlo vybít na katolících, avšak nikoli na úkor pravdy. Nastupuje zde ctnost moudrosti, která rozhoduje, kdy a jak je zapotřebí něco říci. V mém případě jste však svědky toho, že když jsem měl vyslovit něco, co se týkalo Turecka, tak jsem to řekl.“

Za anglofonní novináře kladla dotaz Frances D´Emilio z agentury ‚Associated Press‘. Předeslala, že stejnou otázkou se zabývají mnozí její kolegové. Jak řekla, v Austrálii vyšlo najevo, že australská policie vyšetřuje novou žalobu proti kardinálu Pellovi. Tentokrát se obvinění týká zneužívání nezletilých a velmi se liší od předchozí žaloby. Co by v této situaci bylo správné pro kardinála Pella, vzhledem k vážnosti situace, jeho důležitému úřadu a důvěře, kterou u papeže požívá? Ptala se vatikánská korespondentka zpravodajské agentury AP.

Papež František: „Děkuji za otázku. Zprávy, které zpočátku přicházely, byly zmatené. Týkají se událostí před 40 lety a ani policie k nim na začátku nepřihlížela. Byl v nich zmatek. Všechny obžaloby pak byly předloženy spravedlnosti a v tuto chvíli jsou v jejích rukou. Nelze vynášet rozsudek dříve, než to učiní soud. Nebylo by dobré, kdybych se vyslovil ve prospěch kardinála Pella, anebo proti němu, protože bych soudil předčasně. Pravdou je, že je tu určitá pochybnost. A také tu je jasná právní zásada ‚in dubio pro reo‘, tedy v pochybnostech rozhodovat ve prospěch obviněného. Je třeba vyčkat spravedlnosti a nepouštět se předtím do mediálních soudů, protože ničemu nepomáhají. Jsou založené na pomluvách, a co pak? Neví se, jaký bude rozsudek. Je tedy třeba dát pozor na to, co rozhodne soud. Až promluví spravedlnost, budu mluvit také já. Děkuji.“

Slova se dále ujal argentinský publicista Hernán Reyes de Télam a položil dvě otázky. První se týkala papežova zdraví po čtvrtečním pádu v Čenstochové. Další směřovala do Venezuely. Generální tajemník Unie jihoamerických národů (Unasur), Ernesto Samper, mluvil o vatikánské mediaci v této zemi. Jde o konkrétní dialog a reálnou možnost?, zajímalo latinskoamerického novináře. Může toto prostřednictví a zároveň poslání církve napomoci ve stabilizaci této země?

Papež František: „Za prvé k pádu. Díval jsem se na obraz Panny Marie a zapomněl jsem na schůdek. Měl jsem v rukou kadidelnici. Když jsem vnímal, že padám, podvolil jsem se pádu a to mě zachránilo. Kdybych totiž kladl odpor, mohlo to mít důsledky. Takto se nic nestalo a cítím se výborně.

Jaká byla druhá otázka? Venezuela. Před dvěma lety jsem se setkal s prezidentem Madurem a byla to velice pozitivní schůzka. Požádal mne pak o audienci ještě vloni – mělo to být v neděli po příletu ze Sarajeva. Nakonec ale schůzku zrušil, protože byl nemocný, měl zánět středního ucha a nemohl přijet. Nechal jsem uplynout nějaký čas a poté jsem mu napsal dopis. Proběhly nějaké kontakty – ty ses o jednom zmínil – kvůli případnému dalšímu setkání, za podmínek, které jsou v těchto případech běžné. V tuto chvíli se uvažuje o tom, že by se do zprostředkovatelské skupiny zapojil zástupce Svatého stolce. Taková byla situace až do mého odjezdu z Říma. Nejsem si tím ale jistý, nemohu to potvrdit, nevím, od koho vzešlo toto přání, zda od vlády či nikoli. Mezi mediátory jsou Zapatero ze Španělska, dále Torrijos a ještě někdo jiný. Jako o čtvrtém členovi se mluvilo o někom ze Svatého stolce, ale nejsem si tím jistý...“

Francouzský novinář Antoine-Marie Izoard (ředitel agentury ‚i.media‘ zaměřené na zpravodajství z Vatikánu) se vrátil k barbarské vraždě P. Jaquese Hamela: Před čtyřmi dny jste nám na tomto místě znovu opakoval, že všechna náboženství si přejí mír. Tento svatý šestaosmdesátiletý kněz byl zcela evidentně zavražděn ve jménu islámu. Proč tedy vy, Svatý otče, když mluvíte o těchto násilných skutcích, mluvíte vždy o teroristech a nikdy o islámu? Proč nikdy nepoužíváte slova ‚islám‘? A dále – kromě modliteb a dialogu, které jsou samozřejmě navýsost důležité, k jaké konkrétní iniciativě proti islámskému násilí byste mohl dát podnět nebo ji navrhnout?

Papež František: "Nelíbí se mi, když se mluví o islámském násilí, protože násilí vidím každý den, i když listuji novinami tady v Itálii: jeden zabije svou snoubenku, jiný tchýni... A jsou to násilníci, kteří jsou pokřtění katolíci! Jsou to katoličtí násilníci....Kdybych mluvil o islámském násilí, měl bych mluvit také o katolickém násilí. Ne všechni muslimové jsou násilníci a ne všichni katolíci jsou násilníci. To máte jako s kompotem, ve kterém je všechno. Jde o násilníky, patřící k těmto náboženstvím. Je také pravda, že snad ve všech náboženstvích je vždy malá fundamentalistická skupinka. Funadamentalistická! Alespoň u nás je. A když fundamentalismus dojde až k vraždě – vraždit je ovšem možné i jazykem – to říká apoštol Jakub, ne já – ale také nožem. Myslím, že není správné identifikovat islám s násilím. Není to správné a není to pravda! Vedl jsem dlouhý rozhovor s velkým imámem univerzity al-Azhar a vím, o co jim jde: usilují o mír, o setkání. Nuncius z jedné africké země mi říkal, že v hlavním městě je stále dlouhá fronta do jubilejní svaté brány, je tam stále plno. Někteří přicházejí do zpovědnic, jiní se modlí v lavicích, ale většina pokračuje dál až k oltáři P. Marie – a to jsou muslimové, kteří chtějí slavit Svatý rok. Jsou to bratři. Když jsem byl ve Středoafrické republice, šel jsem za nimi a imám také vystoupil do papamobilu. Dobré soužití je možné. Jsou tu však fundamentalitická uskupení. A já si kladu otázku, kolik je mladých lidí – kolik mladých! – které jsme my, Evropané, ponechali zbavené ideálů, kteří nemají práci, kteří se uchylují k drogám, alkoholu nebo se nechávají naverbovat do fundamentalistických skupin. Ano, lze říci, že tzv. Isis je islámský stát, který se prezentuje jako násilnický, protože když nám chce ukázat svou identitu, ukazuje nám, jak na libyjském pobřeží podřezává Egypťany nebo podobné jiné věci. Jde ovšem o funadmentalistickou skupinu, která si říká Isis. Nelze však říkat – myslím, že to není pravdivé ani správné – že islám je teroristický."

A vaše konkrétní iniciativa proti terorismu a násilí...? – připomněl francouzský novinář druhou část otázky:

Papež František: „Terorismus je všude! Vzpomeňte na kmenový terorismus v některých afrických zemích... Terorismus – nevím, zda o tom mluvit, protože je to poněkud nebezpečné.... – roste, pokud není jiná volba, pokud se do centra světového hospodářství staví bůh peněz a nikoli lidská osoba, muž a žena. Už to je prvním terorismem. Když vyháníš pryč zázrak Stvoření, muže a ženu, a na jejich místo stavíš peníze. To je základní terorismus namířený proti celému lidstvu. Mějme to na paměti."

Vzhledem k tomu, že – jak bylo ohlášeno – příští Světové dny mládeže jsou svolány do Panamy, vystoupil tamní novinář s přáním předat papeži malý dárek. Připomněl, že papež František sice při setkání s dobrovolníky zapochyboval, zda to bude on, kdo se na toto setkání vydá, ale – jak dodal – v Panamě všichni věří, že tomu tak bude! Předal pak Svatému otci košili s číslem 17, které je datem jeho narození, a sombrero, jaké nosí panamští 'campesinos' – a požádal Františka o pozdrav pro své krajany.

Papež František: „Obyvatelům Panamy mnohokrát děkuji! Přeji vám, abyste se dobře připravili – se stejnou silou, stejnou spiritualitou a stejnou hloubkou, s níž se připravili Poláci, obyvatelé Krakova a všichni Poláci.“

Na závěr tiskové konference došlo na poděkovaní o. Lombardimu za jeho službu v čele Tiskového střediska Svatého stolce, kterou dnešním dnem opouští. Jménem novinářů mu poděkoval Antoine-Marie Izoard:

Francouzský novinář: „Není možné shrnout (do několika slov) 10 let působení o. Lombardiho v tiskovém středisku – s papežem Benediktem, pak v době nevídaného mezivládí a posléze po vašem zvolení, Svatý otče, a v překvapivých časech, jež následovaly. Zcela jistě však můžeme mluvit o neustále pohotovosti, nasazení a oddanosti o. Lombardiho; o jeho neuvěřitelné schopnosti odpovídat – anebo neodpovídat – na naše, často podivné, dotazy – a to je také umění. A pak o jeho – tak trochu anglickém – smyslu pro humor, za všech situací, včetně těch nejhorších. A příkladů by bylo mnoho.

Vítáme samozřejmě s radostí jeho následovníky, dva dobré novináře. Nezapomínáme však, že vy jste byl a zůstáváte nejen novinářem, ale také knězem a jezuitou. A jakým! V září neopomineme důstojně oslavit váš odchod do jiné služby, ale už dnes vám chceme popřát všechno nejlepší. Přání k svátku sv. Ignáce a pak dlouhá léta, sto let, jak se říká v Polsku, vaší pokorné služby. Sto let otci Lombardimu!“

(zdroj: Radio Vaticana; přeložily Johana Bronková a Jana Gruberová)

Foto: Honza Čermák, Člověk a Víra