Advent ve Vidnavě

„Ejhle, Hospodin přijde a všichni svatí jeho s ním!“ A my plní očekávání se tolik na Něj těšíme. V těchto adventních dnech, kdy si připomínáme příchod Páně na konci časů, se zaujetím nasloucháme slovům z evangelia. Vždy nám otec děkan předá naději a vykouzlí úsměv jako třeba při nedělní mši svaté, kdy nám povídal o vlku, který bude přebývat s beránkem, o teleti a lvíčku, kteří budou žrát spolu, o krávě, která se bude pást s medvědicí…

Živě jsme si představovali takový svět a připadali si jako v pohádce, nikdo nikomu neškodí, silnější neubližuje a nepožírá slabšího…“A i když takový svět tady na zemi není, můžeme ho alespoň žít ve svých rodinách, mezi lidmi, na pracovišti…Vždyť i my se čas od času stáváme vlkem a svým chováním ubližujeme bližnímu. Je potřeba otevřít svá srdce a předávat skutky Boží lásky,“ vyzval nás otec děkan. 

Adventní věnce si sice smíme zakoupit v obchodech, jak jsme ale vděční za hodné farníky, kteří věnce na obětní stoly do našich kostelů ručně vyrábí. Věnce v našich farnostech byly při mších žehnány svěcenou vodou. Otec Miroslav se rozpovídal o svících, které dávají teplo, světlo a postupně se zapalují… Kolik světla mám v sobě já? A svítí světlo ve mně? Hoří mé srdce pro Boha? Nebo postupně světlo ve mně zhasíná… „Kéž by každým rokem v nás světlo přibývalo jako na adventním věnci. Kéž bychom byli světlem pro druhé, přinášeli teplo do našich domovů a přijímali jeden druhého do svého společenství, jak i Kristus přijal nás – k oslavě Boží.“