Pramen vody živé

Začátek bohoslužeb o Květné neděli ve farnostech otce děkana byl nesen v duchu slavného vjezdu Ježíše do Jeruzaléma. Věřící se, po svátosti smíření, shromáždili v zadní části kostela v rukou nesoucí ratolesti. Směli jsme srdcem vyznat, že Kristus je náš Vykupitel a Pán požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově. Otec děkan požehnal a pokropil ratolesti svěcenou vodou a my v průvodu za doprovodu písně zaujali místa v lavicích.

Pašije předčítali farníci spolu s otcem Miroslavem. Procházeli jsme v myslích, v srdcích spolu s Kristem po cestě křížové, dívali se na jeho umučení, bolest, smrt…Na kolenou jsme děkovali Pánu Ježíši za jeho velikou oběť lásky a prosili za odpuštění hříchů celého světa. Otec Miroslav nás v homilii přenesl do zástupu, který volal Hosana a pak Ukřižuj. Zamýšleli jsme se sami nad sebou a zpytovali svědomí, jestli i my neubližujeme a nekřižujeme své bližní…

Při pohledu na kříž na Nejkrásnějšího Krále nás provázela vděčnost a touha být mu ještě mnohem blíž, pít z pramene vody tryskající do života věčného. Při zavření očí se v mysli objevila veliká řeka pramene vody živé, byla tak průzračná, čistá. Byl to pramen Boží Lásky… Jeho břehy byly plné květin různých barev, které kvetly do krásy. Na některých místech byla jen zelená tráva, mnohá místa nebyla zaplněná. Pak se objevil most přes řeku a i pod mostem, kam nesvítilo slunce, kvetly květiny a ty byly mnohem větší, krásnější…A jen občas byla vidět květinka přímo uprostřed řeky Boží Lásky, která byla svými kořeny úplně ponořena v živé vodě… Kéž bychom všichni byly krásnou květinou v očích Božích, kéž bychom všichni čerpali z pramene vody živé, a i když někdy prožíváme těžkosti a jsme jakoby pod tím mostem bez slunce, vězme, že Bůh je s námi a dává nám růst.