Velikonoce ve farnostech otce děkana

Prožili jsme velikonoční triduum, které nám připomnělo umučení, pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista. Jsou to události, které změnily dějiny lidstva, je to cesta, která je otevřená pro každého z nás. Liturgický rok rychle běží jako hodiny, stejně jako náš pozemský život, který se jednou zastaví. „Kdy bude naše poslední večeře?“ zamýšlel se otec děkan při Zeleném čtvrtku v Kobylé. „Dnes tu jsme a zítra nemusíme být, proto buďme laskaví a mějme dobré srdce,“ vyzval nás. Mluvil o Ježíši, který umývá učedníkům nohy. „Co dělám já pro bližního svého? Umím posloužit, pomoci?“

Při Velkém pátku přestaly bít hodiny, zastavil se zvon, zastavili jsme se my….V kostele při obřadu v Bernarticích jsme se setkali s ukřižovaným Kristem. Při pašijích pak procházeli křížovou cestu a tolik si přáli být Šimonem, mít v rukou roušku jako Veronika a utírat tvář trpícím, smývat s Kristem všechny hříchy. Hříchy, které zaplavují svět, hříchy, kterými zraňujeme, hříchy, které bez Ježíše nedokážeme odstranit, uzdravit… Znovu jsme směli pod křížem poděkovat za Jeho velikou oběť lásky, za slunce Božího milosrdenství, které vše prosvěcuje, očišťuje, uzdravuje… 

Na Bílou sobotu ve Vidnavě jsme v dopoledních hodinách spolu s otcem Miroslavem setrvávali v modlitbách u Božího hrobu. A i když v tuto dobu nesmí znít žádná hudba, zvenku pronikal okny ke hrobu zpěv ptáků a byl tak silný, hlasitý, zároveň radostný, jakoby křičeli: „Nebojte se, Ježíš neumřel!“ V tu chvíli jsme Kristu děkovali za víru, lásku a naději, tři ctnosti, kterými jsme na zemi obdarováni. 

Liturgie velikonoční vigilie ve Vidnavě byla hluboká, při požehnání velikonočního ohně a paškálu jsme rozsvítili své svíce, symbol světla Kristova a s pokorou přistupovali k oltáři. Když se při zpěvu Sláva na výsostech Bohu rozezněly zvony a světla se rozsvítila, zaplavila nás veliká radost. „Bůh má vždy řešení do každé pro nás neřešitelné situace,“ řekl otec děkan a provedl nás příběhem Mojžíše, který ve své situaci nevěděl, co dělat. Modlil se a poslechl hlas Boha, zdvihl hůl, vztáhl ruku nad moře a moře se rozestoupilo. „Mojžíš mohl rezignovat, nemusel Boha prosit o pomoc. I když se problém na nás valí, nerezignujme, ale věřme Bohu, nepokazme si to reptáním, vztekem…Bůh umí zasypat minulost a otevřít cestu do budoucnosti,“ povzbudil přítomné otec Miroslav.

Neděle Zmrtvýchvstání v Bernarticích a v Černé Vodě začala slavným ALELUJA- Chvalte Pána. A my ho po celou mši svatou chválili a velebili, vnímali jsme nebe plné života, nebe, pravý domov pro každého z nás. Mysleli jsme na Krista, který je s námi živý, který objímá, miluje, dává řád pravidel Božích přikázání, které dělají člověka šťastným. Otec děkan nám přečetl pastýřský list od našeho otce biskupa Františka, který nás vyzval, abychom byli jako ty ženy, které šly a zvěstovaly učedníkům, co viděly a prožily. I my máme jít do svého okolí a s velkou radostí zvěstovat, že Ježíš vstal z mrtvých a že nám všem dává možnost účasti na jeho věčném životě, radostném společenství lásky v Jeho Království. Otec Miroslav při mši svaté požehnal pokrmy. Farníci měli úsměv na tvářích, po závěrečné písní "Vesel se nebes Královno", jsme si přáli požehnané velikonoční svátky a vnímali hlubokou radost ze Vzkříšení našeho Pána. 

V neděli odpoledne se konal v kostele sv. Františka ve Vidnavě velikonoční koncert v podání operní pěvkyně Olgy Procházkové a Františka Šmída (klavír). Zazněly známé skladby Panis angelicus, Ave Maria, Modlitba, Maria Magdalena…Prožili jsme krásné odpoledne nabité hudebními nezapomenutelnými zážitky. 

Na velikonoční pondělí po bohoslužbách v Kobylé a na charitě ve Vidnavě se proutek jako každý rok ohýbal, otec Miroslav si to opět náramně užíval a rozveselil všechny své farnice :-). 

„Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít navěky.“ Děkujeme Bohu za dar víry, za její prohlubování, děkujeme všem kněžím, kteří nás vedou po cestě ke Kristu, Spasiteli celého světa. Ať je Jeho velebnost na věky v lidských srdcích opatrována.