Tři hodiny pro Pannu Marii Fatimskou ve Vidnavě
Vydáno dne 15. 05. 2017 
13. května 1917 se třem dětem ve Fatimě zjevila Panna Maria a předala poselství pro nás, pro celý svět. Proměnila život nejen třem vizionářům, ale proměňuje životy i nám v 21. století. 13. květen 2017 byl mimořádným dnem pro celou naši církev i pro farnost Vidnavu, nejen že si připomínáme 100 let výročí Fatimy, ale také v tento den byli papežem Františkem prohlášení za svaté Francisco a Jacinta Martoovi, dva ze tří pasáčků, kterým se zjevila Panna Maria ve Fatimě.Na toto významné výročí nám otec děkan P. Mgr. Miroslav Kadlec pořídil novou sochu Panny Marie Fatimské, která zaujala přední místo před obětním stolem v kostele sv. Kateřiny ve Vidnavě, obklopená bílými květinami ve tvaru srdce symbolizující čistotu, lásku a oddanost. Otec děkan v 16:00 hod. celebroval mši svatou ke cti Panny Marie Královny Nebes, při které sochu Panny Marie slavnostně požehnal. Rozjímali jsme ve třech hodinách pro Pannu Marii Fatimskou o andělském poselství fatimským pasáčkům a o prvním zjevení Panny Marie. Otec děkan toto téma rozvinul v kázání i na konci mše svaté:
První zjevení anděla
První zjevení anděla se odehrálo na jaře 1916 v jeskyni Loca do Cabeco. Stoupali jsme s dobytkem na kopec a hledali, kam se uchýlit. Když jsme snědli obložené chleby a odrecitovali modlitby, zahlédli jsme v jisté vzdálenosti nad vrcholky stromů směrem na východ světlo bělejší než sníh. Dala se v něm rozeznat postava mladíka, průhledná a zářivější než sklo, když skrz něj procházejí sluneční paprsky. Když jsme přistoupili o trochu blíž, daly se rozeznat jeho rysy. Stáli jsme tam překvapení a ohromení. Došel až k nám a řekl: „Nebojte se! Jsem anděl míru. Pomodlete se se mnou." Poklekl a sklonil hlavu až k zemi. Napodobili jsme ho, puzeni nadpřirozenou silou, a opakovali jsme slova, která jsme ho slyšeli říkat:
„Můj Bože! Věřím v tebe, klaním se ti, doufám v tebe a miluji tě. Prosím tě o odpuštění pro ty, kdo v tebe nevěří, neklaní se ti, nedoufají v tebe a nemilují tě."
Poté, co ta slova třikrát zopakoval, vstal a řekl: „Takto se modlete. Ježíšovo i Mariino srdce pozorně naslouchají hlasu vašich proseb." A zmizel ...
Druhé zjevení anděla
Stalo se to uprostřed léta. Kolem poledne jsme zaháněli stáda ovcí domů, s tím že odpoledne jsme se pro ně měli zase vrátit. Stáli jsme ve stínu stromů obklopujících studnu, která patřila k domu Arnierových. Najednou jsme vedle sebe uviděli stejného anděla.
„Copak děláte? Modlete se, hodně se modlete! Ježíšovo srdce i Mariino pro vás mají plán milosrdenství. Neustále přinášejte Nejvyššímu modlitby a oběti."
„Jak se máme obětovat?" zeptala jsem se.
„Všemi způsoby, jakými můžete, nabízejte Bohu oběti na smír za hříchy, kterými je urážen, a jako prosbu za obrácení hříšníků. Tak vyprosíte mír své vlasti. Já jsem její anděl strážný, anděl Portugalska. A zvláště přijímejte a pokorně snášejte utrpení, které vám Pán může poslat."
Andělova slova se nám hluboce vepsala do duše jako světlo, které nám dávalo porozumět tomu, kdo je Bůh, jak nás miluje a jak si přeje být milován.
Třetí zjevení anděla
V říjnu nebo koncem září jsme šli z Pregueiry do jeskyně Loca do Cabeco - kopec jsme obcházeli ze strany směrem k Aljustrel a Casa Velha. Modlili jsme se růženec a opakovali modlitbu, kterou nás naučil anděl při svém prvním zjevení.
Když jsme byli v jeskyni, anděl se objevil potřetí. V rukou držel kalich, nad nímž byla hostie, z níž kanula do kalicha krev. Anděl nechal kalich i s hostií ve vzduchu, padl tváři k zemi a třikrát zopakoval následující modlitbu: „Nejsvětější Trojice, Otče, Synu, Duchu Svatý, hluboce se ti klaním a obětuji ti nejdražší tělo, krev, duši i božství Ježíše Krista, přítomného ve všech svatostáncích světa na smír za urážky, rouhání a lhostejnost, jimiž je urážen. A pro zásluhy jeho Nejsvětějšího Srdce i a Neposkvrněného Srdce Mariina tě prosím za obrácení hříšníků."
Potom vstal a opět vzal do rukou kalich s hostií. Hostii podal mně a Hyacintě, Františkovi dal napít z kalicha a při tom říkal: „Jezte a pijte tělo a krev Ježíše Krista, strašlivě uráženého nevděčnými lidmi. Konejte pokání za jejich zločiny a utěšujte svého Boha." Znovu se sklonil až k zemi a třikrát s námi zopakoval tu samou modlitbu: „Nejsvětější Trojice..." Pak zmizel.
1. zjevení Panny Marie – 13. 5. 1917
13. května 1917 si Lucie, František a Hyacinta hráli nahoře na svahu Cova da Iria. Zatímco se jim pásly ovce, postavili si zídku kolem křoví. Náhle uviděli něco jako blesk. V domnění, že se blíží bouřka, začali sestupovat, aby hnali ovce k silnici. Asi v polovině svahu uviděli nový blesk a po pár krocích uviděli před sebou nad dubem paní, oděnou v bílém šatě, zářící více než slunce. Vycházelo z ní jasné intenzivní světlo. Všichni tři se ocitli uvnitř světla, které paní obklopovalo a z ní se rozlévalo. Ze vzdálenosti asi půldruhého metru k nim promluvila: Nebojte se! Neublížím vám. Na otázky odkud je a co si přeje, odpověděla: „Přicházím z nebe. Přišla jsem vás požádat, abyste sem přicházeli po šest příštích měsíců 13-tého dne vždy ve stejnou hodinu. Pak vám řeknu, kdo jsem a co chci...“ Děti se ptaly, zda přijdou do nebe a na dvě děvčata, která před nedávnem zemřela. Když jim Paní s laskavostí dotazy zodpověděla, zeptala se: „Chcete se obětovat Bohu a snášet všechna utrpení, která na vás sešle, jako zadostiučinění za hříchy, jimiž je urážen, a jako prosbu za obrácení hříšníků?“ při posledních slovech otevřela ruce a děti zalilo silné světlo, odraz paprsků, které z jejích rukou vycházely. To světlo proniklo dětem do hrudi a do hlubin duše, takže se viděly v Bohu, který byl tím světlem, jasněji než v zrcadle. Padly na kolena a v duchu opakovaly andělem naučenou modlitbu. Paní pak ještě řekla: „Modlete se každý den růženec, abyste tak vyprosili světu mír a konec války“. Pak se začala zvedat a vznášet k východu a její světlo jakoby před ní otevíralo cestu do nebeské klenby. Děti si nejprve slíbily, že budou mlčet, ale neudržely tajemství. Hyacinta o tom první doma řekla, takže se to rozšířilo. Rodiče šli samozřejmě na faru a místní farář zaujal opatrný postoj, varoval, že může jít i o mámení zlého ducha.
Po mši svaté následovaly litanie k Matce Boží, zasvěcení se Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, požehnání novou sochou. Kostelem zněly mariánské písně, modlitby růžence radostného, bolestného, slavného až do 19:00 hodin. Otec Miroslav vyzpovídal všechny přítomné. Měli jsme radost, že nám byly uděleny plnomocné odpustky, neboť nám bylo umožněno splnit potřebné podmínky k jejich získání. V závěru setkání nás překvapila nečekaná návštěva Mons. Antona Otteho, vidnavského rodáka, který přijel, aby si poslechl v 18:00 hodin nový zvon sv. Jany z Arku, který stále rozeznívá srdce nás všech.
Celá tisková zpráva |
| Zdroj: Marie G. 