List papeže Františka Božímu lidu

„Trpí-li jeden úd, trpí s ním všechny ostatní údy.“ To jsou slova, jimiž začíná List papeže Františka Božímu lidu zveřejněný 20. srpna 2018. Papež se v něm vyjadřuje k bolestné situaci sexuálních zločinů, které mají na svědomí katoličtí duchovní. Po Benediktovi XVI., který před osmi lety (19. března 2010) adresoval na toto téma list irským katolíkům, se tentokrát papež František obrací v téže věci k celému Božímu lidu. Jedná se tedy o první dopis papeže, který je adresován více než miliardě křesťanů po celém světě. V minulosti byly podobné vzkazy adresovány věřícím a duchovním v jednotlivých zemích. Text listu přikládáme v plném znění.

„Tato slova svatého Pavla mi hlasitě znějí v srdci, když se opět dozvídám o utrpení, které mnoho mladistvých prožilo kvůli pohlavnímu zneužívání, zneužívání moci a zneužívání svědomí ze strany velkého množství kněží a zasvěcených osob,“ píše na úvod svého listu adresovaného celému Božímu lidu papež František ve španělštině.
„Při pohledu do minulosti není žádné úsilí ve snaze prosit o odpuštění nebo napravit spáchané škody dostatečné. A při pohledu do budoucnosti nebude nikdy málo toho, co lze podniknout pro vytvoření prostředí, ve kterém je možné nejen se těchto situací vyvarovat, ale také znemožnit, aby se takové skutky kryly a přetrvávaly. Bolest obětí a jejich rodin je také naší bolestí, a proto je třeba, abychom znovu zdůraznili své odhodlání zabezpečit ochranu mladistvých i dospělých osob v situaci ohrožení,“ pokračuje dále papež ve svém listu.

Dále se Svatý otec ve svém listu odvolává na zprávu, která vyšla v minulých dnech. Přestože většina případů se odehrála v minulosti, bolest mnoha obětí přetrvává a nutí nás tyto hrůzné činy rozhodně odsoudit a také spojit síly, abychom tuto kulturu smrti vykořenili. „Tato zranění nelze ´promlčet´. Bolest obětí je nářek, který volá až do nebe a proniká k srdci, ale po dlouhou dobu se ignoroval, ukrýval nebo umlčoval,“ píše dále papež ve svém dopisu věřícím a pokračuje „S hanbou a kajícností jako církevní společenství připouštíme, že jsme nedokázali být tam, kde jsme být měli, že jsme včas a přiměřeným způsobem nezasáhli a neuvědomili si rozsah a závažnost škod, které poznamenaly tolik životů. Nevěnovali jsme pozornost maličkým a opustili je.“
„Zrada učedníků, nehodné přijímání jeho těla a krve, působí Vykupiteli bezpochyby tu největší bolest a proniká mu srdcem. Nezbývá nám, než z hloubi duše zvolat: Kyrie, eleison – Pane, zachraň nás,“ stojí dále v listě.

Papež František si je vědom rozsahu a závažnosti těchto událostí, které vyžadují, abychom se s nimi vypořádali komplexně a jako společenství. „Tato solidarita nás vybízí k boji se všemi podobami zkaženosti, a to zvláště té duchovní, ´protože je to pohodlná a samolibá slepota, v níž se nakonec všechno zdá dovolené: nepravda, pomluvy, sobectví a mnoho jemných forem sebestřednosti, protože ‚i satan na sebe brává podobu anděla světla‘ (2 Kor 11,14) Výzva svatého Pavla, abychom trpěli s trpícími, je nejlepším protilékem na všechny naše snahy opakovat po Kainovi: ´Copak jsem já strážcem svého bratra? ´,“ stojí dále v listě.

Dále papež uvádí, že „říct ´ne´ zneužívání znamená říct také rozhodné ´ne´ všem podobám klerikalismu.“  Klerikalismus je postoj, který „nejenže znehodnocuje osobnost křesťanů, ale navíc se u něj projevují sklony podceňovat a umenšovat křestní milost, kterou Duch Svatý vložil do srdce našeho lidu. Bez ohledu na to, zda ho prosazují sami kněží, anebo laici, působí klerikalismus v těle církve rozštěpení, a to je živnou půdou pro mnohá zla, která dnes odsuzujeme,“ stojí dále v listě.

„Je nezbytné, abychom jako církev dokázali s bolestí a hanbou připustit a odsoudit hrůzné skutky, které spáchaly zasvěcené osoby, kněží a všichni ti, jejichž posláním je dohlížet na ty nejzranitelnější a pečovat o ně. Prosme za odpuštění hříchů vlastních i cizích,“ vybízí dále papež František ve svém listu a pokračuje: „Kéž půst a modlitba zbystří náš sluch, abychom vnímali umlčovanou bolest dětí, mladistvých a postižených. Kéž v nás půst vzbudí hlad a žízeň po spravedlnosti a donutí nás kráčet v pravdě za pomoci všech justičních prostředků, které se ukážou být nezbytné. Kéž s námi tento půst otřese a vede nás k tomu, abychom se v pravdě a milosrdné lásce se všemi lidmi dobré vůle i s celou společností odhodlali bojovat proti všem podobám pohlavního zneužívání i zneužívání moci a svědomí.“