Papež má lék proti pomluvám ve farnosti

V pondělí 17. září se sešla skupina francouzských studentů z diecéze Grenoble-Vienne s papežem Františkem. Ti pokládali papeži různé otázky, mezi kterými zazněla i tato: Pokud byste převzal jako farář novou farnost, co byste udělal jako první? Kromě odpovědi na tuto otázku přidal papež František také první radu, kterou by svým novým farníkům udělil: nepomlouvat, neboť farnost, která nepomlouvá, je svatá.

Sedmnáctiletá Noemi se zeptala papeže Františka, co by udělal jako první věc, kdyby měl převzít jako farář farnost. Svatý otec na tuto otázku odpověděl: „Šest let jsem byl farářem a byla to nejhezčí práce, jakou jsem kdy dělal. Již si nepamatuji, co jsem tenkrát udělal jako první věc.  Ale myslím si, že pokud bych teď měl být jmenován farářem, první věc, kterou bych udělal, tak bych otevřel dveře kostela, posadil bych se tam a přijímal lidi.“

Toto je jedna možnost, ale pak je tu druhá, které by dal papež přednost: vyšel by se pozdravit do čtvrti s lidmi a zeptal by se jich: „Jak se jmenuješ? Těší mě…“ a díval by se jim do očí.  „První věc, kterou farář musí udělat: být lidem nablízku,“ pokračoval papež ve své odpovědi a přidal příběh: „Jednou jsem poznal faráře, nebyl to vlastně již farář, ale pracoval v diplomatických službách Svatého stolce, farářem byl před tím. A on mi řekl: ´Byl jsem tak šťastný ve vesnici, kde jsem byl farářem. Každého jsem znal osobně, znal jsem i jména psů!´ A toto je krásné! Být tam, být nablízku. Je pravda, že člověka unaví být lidem nablízku, když ti důvěřují, přicházejí, ptají se tě, říkají ti…“

A poté dodal papež jedno doporučení: „Jaká by měla být první rada, kterou dá farář svým novým farníkům?“ a dodal: „Nešířit pomluvy. Prosím vás, farnost, která se naučí nešířit pomluvy je svatá.“

 

A poté přidal další historku: „Jeden francouzský farář mi vyprávěl, že ve farnosti žila jedna žena, která všechny pomlouvala, byla to prostě drbna. Její dům byl blízko oknu fary, takže mohla vidět i do kostela. Jednoho dne tato žena onemocněla a zavolala si kněze, kterému řekla: ´Otče, nyní nemůžu chodit na mši svatou, mohl byste mi nosit svaté přijímání?´ A co jí kněz na to odpověděl?: ´Ale paní, to není nutné, s tím vaším jazykem, který máte, ze svého okna dostanete až ke svatostánku!´ To, abyste pochopili.“ Vyprávěl papež a dále pokračoval: „Není to nic pěkného pomlouvat. Ne, ne, nikdy to nedělejte!“, protože potom zůstává člověku v srdci hořkost. „Otče, jak to mám udělat, abych nepomlouvala?,“ ptala se dále žena z příběhu a farář ji na to odpověděl: „Ano, existuje jeden velmi dobrý lék, který nic nestojí: kousni se do jazyka.“