Uzdravení na Hostýně

Na faře nás při setkání zaujalo svědectví paní, která se uzdravila na svatém Hostýně. Její příběh doputoval až do Vidnavy a my společně s farníky a s otcem Miroslavem debatovali. Nezaujalo nás ani tak to, že paní se po modlitbě u Panny Marie uzdravila, ale to, že dala slib, který pak dodržela. „Když mě Panno Maria uzdravíš, budu se pravidelne starat o tuto kapli." A tak se stalo, do pár minut se její částečně ochrnutá ruka uzdravila a ona už se hlásila u duchovní správy na Hostýně o službu pečovat o tuto kapli. A starala se krásných 10 let.

Připomněli jsme si, jak otec Miroslav ve funkci děkana jezdil nejen po farnostech v okrese Jeseník, ale po farnostech celé diecéze. Kromě potřebných jednání si vždycky našel čas zjistit, kdo ve farnosti uklízí kostel, kdo má "pověstný kýbl v ruce". Ukazoval nám v počítači jména a příjmení dotyčných, jména farností a ve většině případě i fotky. S úsměvem a zvesela jsme se všichni shodli, že chceme být "panem farářem", sedět si a modlit se v lavici, číst čtení, zpívat ve schole, hrát na varhany...,ale málokdo se hlásí k pravidelnému úklidu, k čekání na rakev při pohřbu, k pravidelné kostelnické službě...Jak si vážíme otce Miroslava, který již přes 15 let obětuje každý týden mši svatou za ty, kteří přiloží své ruce k dílu a uklízí kostel. A je nám příkladem, když ho často vidíme na faře i v kostele s mopem. Otec Miroslav se smál, kolik práce dá utíkat před těmi, kteří každému jen radí, co mají udělat, a sami neudělají nic. A tak jsme se znovu vrátili ke svatostánku a prosili za obětavé, ochotné věřící, kteří přidají své ruce k práci a pomohou nejenom dvakrát či třikrát do roka.