I jeden příbuzný je důležitý

V neděli 13.6.2021 jsme si připomenuli svátek svatého Antonína. Kdo by neznal pokorného služebníka, misionáře, kazatele Božího slova, muže zpovědi, hlasatele o moci a ceně Svatého kříže, který vynikal svatostí a rozsáhlým věděním. Všichni ho zajisté známe jako patrona ztracených věcí. „I mezi námi lidmi jsou a budou „Antonínové“, kteří nás vedou a povzbuzují na naší cestě k Bohu,“ říká často otec Miroslav. Ráda bych vzpomenula svého dědečka, který nesl jméno Antonín. Letos je to 17 let, co odešel na věčnost. V naší rodině zanechal to nejcennější, co může rodič, prarodič, přítel člověku dát a ukázat. Představil nám Boha, předal víru, předčítal Písmo svaté, naučil nás modlit se a chodit na mše svaté, vyzdvihl důležitost každodenního zpytování svědomí a svátosti smíření. Děda měl doma svůj oltář, hluboce miloval Pannu Marii, každý den jsme ho viděli klečet na kolenou a modlit se. Vždy, když mluvil o Bohu, zářil a měl slzy v očích. 

Děti dnešního světa mohou mít cokoli, školu, postavení v práci, krásný dům, spokojené manželství, zdraví, obdiv… Ale jaká bude jejich budoucnost po uplynutí času na této zemi? Jsme tu jen na malou chvilku, čas rychle plyne a nikdo z nás neví, kdy Pán zavolá… Smíme mít vše krásné, hmotné, ale Pán Bůh musí být nad tím vším, On je ten, kdo řídí náš život, nikdy nesmíme zapomínat na modlitbu, duchovní svět je nám tak blízko. Děkuji dědečkovi Antonínovi, že nám to všem doma stále svými skutky i živým slovem ukazoval, každá vzpomínka na něj mě vždy vede do kostela před Nejsvětější svátost oltářní a před mariánský oltář. Budoucnost o nebe je někdy boj, ale věčná krása nebe za to stojí.