Naše pouť se blíží...

Velmi mě potěšilo, když jsme se v sobotu k úklidu kostela sv. Jáchyma v Kobylé dostavily v počtu 7. To už je pak ta hotová práce někde vidět. „Sáhlo“ se na věci, které běžně neprovádíme, začátek byl tady! Pustily jsme se do práce na kůru, některá děvčata oprašovala, umývala a smýčila dole. Myslím, že nás to všechny dokonce začalo bavit, a hlavně těšit u srdce. 

Na konci, u společného fota, někdo připomněl, že to je jako by tam teď stály ty naše maminky a babičky, které kostel v Kobylé kdysi taky ke slávě a cti Boží udržovaly. Jedna vedle druhé jsme totiž zároveň měly babičku nebo dědu, kteří po několik let zastávali službu kostelníka až do doby, než si je Pán povolal k sobě.  

Nevím, jestli můj dědeček Gruner Emil, námi zvaný Opa, se stal kostelníkem hned po válce, ale byl jím až do r. 1968. Pak si tu štafetu předaly p. Wagnerová Anna (do r. 1974), p. Kirchnerová Gertruda (do r. 1986), p. Böhmová Marta (do r. 1992) a po ní ji převzala její dcera p. Reinoldová Alžběta. Myslíme na ně všechny teď s velkou vděčností, byli to poctiví a pracovití lidé. Měli to těžší - prádlo tenkrát nemohli hodit do automatky, vodu si nosili většinou z potoka, mopy neexistovaly, květiny se sbíraly různě po zahrádkách a loukách, k ručnímu vyzvánění se stoupalo do věže dvakrát denně…

 

V úklidu jsme pak pokračovaly v týdnu ještě ve dvou a nebyly jsme v tom zase samy. Dvě paní, zaměstnané u OÚ, prováděly tu neoblíbenou práci vytrhávání trávy mezi žulovými kostkami a jejich další tři kolegové zase kolem kostela sekali a hrabali trávu. Taky nám ze strany obecního úřadu bylo nabídnuto poskytnutí sálu kulturního domu nebo alespoň laviček, ale to jsme, vzhledem k nynější covidové situaci, s díky museli odmítnout. Děkujeme za spolupráci, vážíme si toho! 

Teď nám zbývá dokončit ještě pletí květinových záhonů kolem kostela a další dvě farnice připraví květinovou výzdobu na slavnostní mši svatou. 

Srdečně vás na ni zveme!

 

Svatí Jáchyme a Anno – orodujte za nás!