Myšlenky svatého Šarbela jsou povzbuzením pro každého z nás

Každý člověk je plamenem, stvořeným naším Pánem, aby svítil na zemi. Každý člověk je lampou, kterou Pán učinil, aby zářila a dávala světlo. Lampa je stvořena, aby prozářila temnotu. Ale tyto lampy, lidé, se zajímají jen o svůj vzhled, barví si svá sklíčka, zakrývají je ozdobami, přestože je Bůh stvořil jemné a průsvitné, aby chránily a šířily světlo. Zatemnily se a ztvrdly do té míry, že světlo zakrývají, a svět zůstává ponořen do temnoty… Tyto lampy, které Pán stvořil, aby světu přinášely světlo, se proměňují v umělecká díla, přikrášlená a zbarvená, ale bez světla. K čemu je lampa, která v temnotě nesvítí? Lampa může být sebehezčí, ale její světlo je ještě krásnější. Svět se utápí v temnotě, buďte jeho světlem. Vraťte svým sklíčkům jejich křehkost a průhlednost, abyste mohli svítit světu a uvědomit si, k jakému účelu vás Bůh stvořil.

 

Člověk se rodí svázaný provazy a spoutaný řetězy, na které si během svého života zvykne, a mnoho lidí umírá, aniž by se z nich vymanilo. Lidé svým řetězům přivyknou, hýčkají si je, jako by byly jejich součástí, a je čím dál tím těžší se jich zbavit. Třpytivé řetězy lidem zaslepují oči tak, že už nevidí Pánovu tvář. Jejich ohlušující řinčení jim nedovolí slyšet jeho hlas. Jsou tak hrdí na lesk a cinkání svých pout, že je laskají. Řetězy se mohou třpytit sebevíc, ale zotročují stále stejně. Neleštěte je, ale zlomte je, nehrajte si s nimi, ale rozvažte je a osvoboďte se z nich. Vaše štěstí nespočívá v hmotných věcech, protože ty vám ho nezajistí. Proč se lidé honí za zlatem? Člověk má přeci mnohem vyšší cenu než zlato. Je Božím synem a jeho hodnota spočívá v něm samém.

 

Neste Kristův kříž a jděte v jeho šlépějích, vedle vás bude kráčet Panna Maria, stejně jako kráčela vedle Krista. Pokaždé, když se budete cítit zranění, řekněte: „Skrze Kristovy rány.“ Když budete trpět, řekněte: „Skrze Ježíšovo utrpení.“ Když vás budou pronásledovat, když s vámi budou jednat nespravedlivě, když vás budou urážet, řekněte:“ Pro slávu Páně.“ 

 

Nikdy neodsuzujte, ani nesuďte podle toho, co vidí vaše oči. Nemůžete posoudit vodu, kterou vidíte ve sklenici, protože svýma očima nemůžete poznat, jestli je sladká, nebo slaná, vhodná na pití, nebo bez chuti. Při pohledu zvenčí jsou všechny džbány s vínem stejné, i když víno uvnitř není stejné. Na zevnějšek se dívejte očima, ale na vnitřek srdcem. Srdce neodsuzuje.

 

Nedovolte světu, aby vám skryl ošatky vašeho života, a aby zůstaly prázdné. Bylo by to pak, jako byste hromadili haldy slámy, které čas spálí a nic z nich nezůstane. Ať je pokušení sebelákavější, nikdy nemůže ospravedlnit hřích. Kéž je váš život naplněn láskou k Bohu. Posvěcujte čas, který je vám dán, aby vaše úroda byla hojná a nikdy vám nedošly zásoby.