Déšť padal od samého nedělního rána 14.8.2022 na celém Jesenicku. Dívali jsme se s prosbou do nebe a přáli si vidět slunce, vždyť slavíme pouť k Panně Marii Nanebevzaté a vše ve farnosti Jeseníku bylo vzorně připravené jak v kostele, tak i na farní zahradě. Déšť Božího milosrdenství nás očišťoval a my směli při mši svaté pohlédnout na Pannu přečistou Marii, která se za nás v nebi přimlouvá. Jí patřila úvodní píseň Madona, při které zazněla povznášející hudba, tóny houslí a zpěv Martina Grobára a jeho ženy. Měli jsme se k písni připojit a zpívat, ale v tu chvíli jsme jen naslouchali a děkovali Bohu za rozličné dary, které lidem rozdává. Pomocný biskup, administrátor olomoucké arcidiecéze Mons. Josef Nuzík byl hlavním celebrantem, s úsměvem a květinami ho mezi námi přivítal otec děkan Mgr. Stanislav Kotlář. 

Prostřednictvím svátku Panny Marie Andělské z Porziuncoly a s ním spojených odpustků se můžeme zamyslet nad významem Marie a františkánské tradice v církvi. Svátek 2. srpna můžeme najít ve františkánské tradici a připomíná posvěcení farního kostela, zvaného Porziuncola neboli "malý díl", který je jedním z těch, které v Itálii přestavěl svatý František z Assisi v poslušnosti Kristovu příkazu "obnov můj dům". "Porziuncola je srdcem františkánské cesty," řekl agentuře CNA otec David Convertino, výkonný ředitel Františkánské misijní unie. "Pro Františka to bylo jeho nejmilejší místo. Žil v jeho blízkosti s prvními následovníky... a Porziuncola se mu líbila, protože byla součástí jeho úcty k Panně Marii." Odpustek je odpuštění časného trestu za již odpuštěné hříchy a může být plnomocný nebo částečný. Plnomocný odpustek vyžaduje, aby byl člověk ve stavu milosti a měl úplný odstup od hříchu. Osoba se také musí svátostně vyzpovídat ze svých hříchů a přijmout svaté přijímání, a to až přibližně 20 dní před nebo po odpustkovém úkonu.

Bernartice u Javorníka: V neděli 17.7.2022 v 10:00 hodin prožila farnost Bernartice u Javorníka požehnaný den. Tři ministranti Matěj, Kryštof a Prokop poprvé přijali do svých srdcí Pána Ježíše v eucharistii z rukou otce Miroslava. Boží dotek, přítomnost Krista, světlo při svíčkách, přinášení darů, květin, první svátost smíření, zpívání u kytary, slova v kázání… to vše bylo radostí a povzbuzením farníků, rodičů dětí i všech přítomných. Nechybělo poděkování s kytičkou paní Marii Michálkové, která děti připravila v rámci výuky náboženství. „Kdo vytrvá až do konce, bude spasen“, často nám připomíná otec Miroslav. Modlíme se za všechny děti, které přijaly eucharistii, aby vytrvaly na cestě do Božího království.

Pouť ke sv. Petru a Pavlu se konala v neděli 26.6.2022 v 10:00 hodin v Bernarticích. Nazdobený kostel panem Kozakem, paní Zelovou, paní Palovčíkovou květinami a barevnými stuhami, šest ministrantů spolu s otcem Miroslavem, malé děti s rodiči, povznášející varhanní hudba paní Michálkové, to vše nás potěšilo a zároveň povzbudilo, že i v malých farnostech věřící pečují o svůj kostel, a to vše k oslavě Boží. Ministranti Dan, Matěj, Prokop, Barborka, Kryštof a Ondřej při pravidelných pátečních bohoslužbách věrně nacvičovali liturgii a kadidlo. Okuřování vyjadřuje úctu a modlitbu. Vonný dým prostupoval kostelem svatého Petra a Pavla, kteří slavili svůj svátek a my mohli nahlédnout na životy svatých, kteří nás stále motivují k poctivému a věrnému životu. 

Vratislav – V sobotu 11. června byla v polské Vratislavi beatifikována alžbětánka s. M. Paschalis Jahnová a devět jejích družek, jež mezi únorem a červnem r. 1945 položily život při obraně čistoty své či jiných žen a dívek. Slavnostní beatifikační akt vykonal jménem papeže Františka Marcello kardinál Semeraro, prefekt Kongregace pro blahořečení a svatořečení.

Řeholnice z Kongregace sester sv. Alžběty se během války i v její závěrečné fázi staraly o nemocné a přestárlé. Setrvaly na svém místě při těchto ubožácích i tváří v tvář blížící se hrozbě, která se na jejich působiště valila s postupující Rudou armádou a hrůznými zvěstmi o páchaných zvěrstvech, které ji předcházely – s výjimkou právě s. Paschalis, jež odešla z Nisy na přímý příkaz své představené. Svému osudu stejně neunikla, a než aby přišla o svou čistotu, přijala raději dobrovolně smrt (s křížkem v ruce) v Sobotíně u Šumperka.

Ve čtvrtek 23.6., v pátek 24.6., v sobotu 25.6. jsme oslavili v kostele ve Vidnavě a na charitě v kapli svaté Hedviky, v Kobylé v kostele i v domově důchodců a v Bernarticích v kostele Srdce Ježíšovo a Srdce Mariino. Na obě srdce jsme napojili i malou Štěpánku při sobotním křtu v Kobylé. Po celý měsíc červen se s otcem Miroslavem a farníky scházíme u nazdobené sochy Božského Srdce Pána Ježíše v kostele sv. Kateřiny ve Vidnavě. Do Srdce Ježíšova vkládáme kněze našeho děkanátu Jeseník, rodiny i celý svět.

„Lidské srdce napojené na Ježíšovo Srdce se pozná… Je to člověk, který se obětuje pro druhé, když vidí trpícího, ujímá se ho, nese ho na svých ramenou, i když doplácí finančně a nikdo to neocení. Všímá si potřeb druhých, je obdařen pokorou, často sedí u Ježíšových nohou, protože ho má rád. Srdce napojené na Boha, srdce, o které se Pán Ježíš může opřít a spolehnout se…“ Jsem to i já? zněla slova otce Miroslava v naších myslích při čtvrteční kytarové mši svaté. Víme, že jsme lidé hříšní, netrpěliví, že spoustu věcí pokazíme, mnohdy zavíráme oči a nevidíme, nechce se nám pracovat, obětovat se, radíme, ale nic nepomůžeme, modlitbě věnujeme tak málo času… 

Slavnost Těla a Krve Páně, den, kdy děkujeme za svaté přijímání, za pokrm, který sytí naši duši. Přispěchali jsme ve čtvrtek 16.6.2022 do kostela sv. Kateřiny poděkovat při mši svaté živému Kristu a vnímat propojení člověka s Bohem skrze eucharistii. „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ Jak jsme vděční našim kněžím, že každý den při mši svaté proměňují, Tělo a Krev Krista nám rozdávají. Po celou dobu jsme při kytaře zpívali písně k oslavě Eucharistie a k Boží chvále.