Tři hodiny pro Pána s ministranty, pouť v Bukové a v Černé Vodě

Víkend 4.-6. září byl radostným a požehnaným. Kde začít? U nohou Pána Ježíše při adoraci v pátek v  kostele sv. Kateřiny ve Vidnavě. Tři hodiny pro Pána jsou pro nás vždy povzbuzením. Když nevíš jak dál, dostaneš sílu. Když jsi smutný, pocítíš radost. Když tě tíží hřích, díky svátosti smíření se Ti hned uleví. Zpovídali a modlili se s námi ministranti spolu s jáhnem Mirkem, kteří zavítali z Morávky na víkend na naši faru. 

A nechyběl také černý asistenční pes, který doprovázel děvče s tělesným postižením. Seděl věrně v lavici a také on "naslouchal" při mši svaté slovům otce Miroslava. Vždyť nám v homilii vyprávěl o Ježíšovi, který dává hluchým sluch a němým řeč. Vzpomenul nemocné, postižené i lidi kolem nich starající se, pečující…Při hodině písní chval jsme u výstavu Nejsvětější svátosti rozjímali, jestli opravdu vidíme a slyšíme to, co vidět i slyšet máme. Kolik zdravých lidí nechce slyšet ani vidět. Každý den se smím dívat a všímat si potřeb druhých, naslouchat a hovořit s lidmi o dobrých, radostných věcech.

 

Bukovské hody se konaly v sobotu 5.9.2015  v areálu „Zámeček Buková“. Každý rok začínají mší svatou v kapli Panny Marie Pomocné. Otec Miroslav spolu s farníky oslavili narozeniny Panny Marie. Po mši svaté začala hodová veselice zahájená starostou obce Bernartice M. Michálkem. Nechyběl bohatý program i občerstvení. 

V neděli jsme se všichni setkali na pouti v Černé Vodě, při které jsme také oslavili narození Panny Marie. Ministranti v bílém spolu s jáhnem Miroslavem Zelinou a otcem děkanem zahájili v 9:30 hodin slavnostní mši svatou. A že to byl pohled na ministranty a ministrantky, vážili jsme si těchto mladých lidí, kteří slouží a pomáhají nejen ve své farnosti. Pozvání přijal místní pan starosta Zdeněk Beťák. Při mši svaté nás doprovázela schola z Vidnavy. Nesmíme také zapomenout na asistenčního psa, který sice seděl v první lavici, ale strhával pozornost ne na sebe, ale na trpící, postižené. A nás všechny vyzýval k zamyšlení, jestli se potřebným věnujeme, aspoň zčásti jako on. A to už nás otec Miroslav s úsměvem vnesl na silnici do včerejšího dne. Popsal nám svou cestu autem do Bukové, při které potkal zatoulanou ovečku. Kráčela si v protisměru po silnici. Otec děkan použil ovečku nacházející se mimo ovčinec jako obraz každého z nás, kteří si mnohdy kráčíme osaměle životem s obrovským rizikem, že nás třeba srazí auto. Jak děkujeme Bohu, že se raději rychle vracíme. Že máme, kam se vrátit, že máme ovčinec a Pastýře. Otec Miroslav také vzpomenul uprchlíky, kteří opouštějí své domovy a hledají bezpečí. Máme otevřené srdce? Hledáme řešení u Boha? „Vezměme do ruky růženec a modleme se. Vždyť Panna Maria má řešení do každé pro nás neřešitelné situace,“ vyzval nás otec Miroslav.

Po požehnání otec děkan odjel do Vidnavy pokřtít dítě Romanku a jáhen Miroslav Zelina se s námi pomodlil litanie k Srdci Ježíšovu. Zasvětili jsme svá srdce a přijali svátostné požehnání. Farníci pak všechny přítomné i mládež z ostravska pozvali do kulturního domu na pohoštění.